Disgrafie

Texty písní RS

 

Zpět

 

Lidové sady

 

Hmm… říkáš

tohle zítra pochopím

víc už necítím.

 

Můj měsíc je listopad,

ztrácím se hubnutím,

ještě jeden tah harmonikou

mého srdce doprovodný nástroj.

 

Bojím se včel, těch matek.

Rojím se s nimi.

Roním i rodím se v očích

a kanu, pak se topím ve smutku

a kanu.

 

Osamocená, pírkem unesená

štěstí se rozpadne jak zmatený.

Průzračně čistá voda

se o kameny tříští.

 

Hmmm… říkám: dnes už to vím.

Kde je splav, tam se splaví

každý člun i každé hoře

dopluje s vodou až do moře

 

Splašená štěstím nevím si rady,

tramvaj mě do liďáku unáší

na hodinu samoty

berušky krovky si suší